„Křesťanskej mejdan?..to zní dost děsivě“, bylo první, co ze mne vypadlo, když jsem se dozvěděl, komuže budu opět sloužit u Skaláka na mlejně ve funkci hlavního vařečky. Šárka jim říká „křesťanští metalisti“ a faktem je, že mimo jiný i tvrdý muziky tam dost bylo!
Někdy v pondělí jsem se dozvěděl, že vše začíná už ve čtvrtek, což byla trochu zrada.
Přesto jsem dorazil tak brzo (v 10), že všichni spali, lednice byly vypnutý, nebyl plyn, jídlo a chuť v tom vedru cokoliv dělat. Než jsme všecko nakoupili (jídlo, pár bas piva „na podlévání“ v obchodě,zeleninu v zelenině chleba v krámě a antidepresiva u psychiatra) nakupili a přeskupili, začali vařit, už se sjížděla auta, stavěly se stany a všichni byli najedení díky čemuž naše služby příliš nechyběly.
Asi až v noci, když jsem řádně spal, dělo se peklo. Krom jiného, že jídlo bylo téměř vyjedeno a sociálně smýšlející Florýš rozdal MOJE PIVO a část tržby, byl už všude NEUVĚŘITELNÝ BORDEL. Já stále o berlích, s kotníkem, jak Yetty jsem prostě nebyl schopen uklízet nebo třeba umejt hrnec na jedný noze…díky čemuž toto trápení vesměs přetrvávalo a špinavé hrnce byly po mejdanu v pondělí nalezeny pod stoly, ubrusy, ve skladu.. …
Pátek bylo vedro i v kuchyni, kde bývá kupodivu chladno a všecko po dobu mojí služby bylo v naprostým pořádku dokud jsem nepožil semínko havajské růže.
Veškeré vstupní informace pro intoxikaci byly, že je to jako trip, prý jen trochu syrový…
Míra, nejlepšější, po nocích až polorobotický kolega z Pejru tvrdil, že jích snědl pět, načež volal kamarádovi páč se bál bejt sám…
Využil jsem příležitosti vyzkoušet pravou křesťanskou mírumilovnost a natáhl tedy ruku pro dvě, ale jedno z nich mi hbitě uzmula místní Lucie a bylo to dobře. Poněkud se mi pozměnilo vnímání chuti (zdřevěněl mi jazyk) a po těle v různých (myslim) intervalech projížděla elektřina středně silného napětí. A připadal jsem si vtipný! ...což je obvykle nebezpečné… byl jsem pak viděn, kterak předvádím tuleně a jiné drobné nepřístojnost a vše připouštím…
Cílů v kuchyni bylo splněno… Uvařili jsme pár hrnců oblíbený hlívový, kotle gulášů, polévek, kuřat, salátů, humus, jež byl skvělý a taky to dobře vyzní a prý někdy v noci bylo i lečo.
Jen jednou jsme s Mírou v diskomunikaci zahustili květákovou, namísto jiné polévky, takže byla strašně hustá, což bylo fakt hustý …ale lidem podle pochval chutnala! Ale skromně řečeno, jsem na pochvaly zvyklý a připadají mi samozřejmé…
Přednášky ve stanu s čajem byly v tom vedru doslova dechberoucí. Na hned prvním semináři jsme poslouchali Džihádskýho teroristu (bylo to hodně o útlaku a genocidě menšin v Indonésii, o nesvobodě, později hodně o drogách a zbraních, vybuchujících vlacích a policejních stanicích, útěku do zahraničí, drogách a posléze návratu a uvěření v Písmo Svaté), což pak bylo už moc dlouhý v tom vedru jsem neurvale dopil čaj, vstal a za zvuku dopadajících berlí jsem šel zkontrolovat hrnce s polífkama. V kuchyni jsem oznámil, že tam už je málo terorismu a že už tam nemusí tudíž ani chodit.
Málokde máš taky šanci mluvit s klukama, který sloužej v iráckým Kurdistánu pro křesťanskou misi, z čehož byl jeden čech (vypadal, jak Džihád sám) a dva chlapi, co se tam narodili, povídali věci skutečný, opravdový a mnohosečný (např: bez USA bychom už asi nebyli, ale např. v naší rodné, původně krásné vesnici těží Exon Oil naftu). A všichni tam potřebují pomoc. A tu tam tihle kluci dodávají… Takže: Všechna čest!
Všecka čest taky pořadatelům, kteří vůbec nebyli „přitažení za vlasy“, jak jsem původně očekával a byla s nima bžunda. Dokonce i poté, co Bzuk na baru dotočil pivo. Dělili jsme se doslova bratrsky o poslední lahváče. Poslední naší basu nám zcizili místní punkové…
Ani v pondělí nebylo pivo a všichni, kdo měli nohy makali, tahali sudy a uklízeli. Pak jsme s Florýskem dojeli do blízkého rybníka na férovku s berlema upytlačit párek kapříků, z čehož menšího jsme šoupli do rybníčku a většího jsme šoupli do trouby.
K domovu jsem vyrazil v úterý výletním tempem, takže jsem stihl i pár návštěv: u Pepe, kámošky t.č. v Batelově, u Červa u Pejru kde jsme jedli štiku a spali pod obrazem (jestli víte, co to znamená), u kámoše fláterníka kněze Tomáše Kábeleho, jež slouží nově v Čechticích a v dalších myslim třech kostelech a má to tam moc pěkný až po návštěvu mý chaty na Kazíně v Tornádu.
Do svého mládeneckého bytu, kde se mi špatně spí jsem dorazil v pátek a nebe mi s podzemím splynulo v obrovské kocovině…
