Na prvním ročníku začínalo skromně. Jeho úkolem bylo nasytit realizační tým a účinkující. Neušlo však pozornosti ostatních návštěvníků setkání a v následujícím roce již vaří pro všechny. Veškeré pokrmy jsou veganské a za dobrovolný příspěvek, jehož doporučená výše je hluboko pod cenami, na které jste zvyklí z jiných akcí podobného typu. Není a ani to nemá být výdělečné, ale zatím to vždy stačilo na pokrytí nákladů na suroviny a nakrmení účinkujících s tím, že pokud se podařilo vybrat něco navíc, přihodili jsme tento přebytek do “koule” sloužící na dobrovolné vstupné. Na první pohled je však vidět, že se tohoto nelehkého úkolu zhostili lidé, kteří nejsou zrovna profesionály v gastronomických oborech. Improvizace hraje hlavní roli a myšlenka D.I.Y. je cítit z každého falafelu, z každé misky VegeSegedínu či kari s rýží.
Jenže ono to není tak úplně D.I.Y. - do it yourself - udělej si sám. Spíše by bylo na místě D.I.T. - Do It Together (udělejme to spolu). Sám bych totiž něco tak velkého dokázal jen stěží. Ve skutečnosti na Mlejn přivezu jen kuchyňské vybavení, nějaké peníze na suroviny, hromadu nadšení, nápady, zkušenosti z předchozích let a jeden pár rukou. Vše ostatní už závisí na pomoci dobrovolníků z řad členů realizačního týmu i samotných návštěvníků MEZiPROSTORu. Aby vše šlo hladce, musí být v maringotce od (relativně) časného rána do půlnoci neustále aspoň tři, lépe však čtyři lidi. Nemusí to být tým profesionálních kuchařů - umět vzít na chvíli do ruky škrabku, nůž nebo houbičku na nádobí bohatě stačí.
Z výše uvedeného je jasné, že za svou pomoc nedostanete více, než jen vděk spokojených strávníků, dobrý pocit z toho, že jste pro druhé něco udělali a něco k snědku. Možná také v bistru poznáte nové přátele. Možná se něco přiučíte, možná se něco nového naučí ostatní od vás. Není to hodně, není to brigáda, ale bez vás to nepůjde. Pomozte nám proto prosím nakrmit MEZiPROSTOR.
Za VeganBistro tým
Pyj O’Near
